Důl Ema a Lucie
Jámu Emma (Emmaschacht) založil v roce 1861 Johann Nepomuk Maria Joseph hrabě Wilczek (1837 – 1922). Název jámy je podle manželky: hraběnka Emma Maria Emo Capodilista (1833 – 1924). Důl se nacházel mezi doly Michálka a Svatá Trojice na území Polské Ostravy.
Jáma Emma byla hloubena jako těžní v říjnu 1861. V letech 1864-1867 bylo postaveno povrchové zařízení dolu a v roce 1868 byla na jámě Emma zahájena těžba.
Větrní jáma Lucia – 1. října 1863 jižně od jámy Emma ve vzdálenosti asi 48 m bylo zahájeno hloubení centrální větrné jámy Lucia. Název je podle nejmladší dcery: Maria Lucia Josepha (1862 – 1958).
Zrcadlovou výstavbou povrchových budov jámy Lucia k jámě Emma a vestavbou dalších objektů (mechanické dílny) mezi obě jámové budovy v roce 1870, tvořily propojené jámové budovy jednotný stavební kompaktní celek.
V roce 1874 byla na důl Emma převedena těžba dolu Prokop. Rozhodnutím ze dne 1. října 1875 byla jáma Lucia připojena k jámě Emma. V letech 1901-1904 byly jámové stvoly Emma a Lucia celé vyzděné bez přerušení provozu. Po roce 1910 byly prováděny jen nejnutnější investice pro udržení provozu, kdy se dotěžovaly zbytky slojí.
V roce 1928 byla jáma Emma udržována do hloubky 262 m (pod 6. patro) a jáma Lucia do hloubky 388 m (pod 9. patro). Pro vyčerpání uhelných zásob byla těžba 31. března 1933 ukončena.
V roce 1934 byly obě jámy likvidovány zasypáním (nejdříve jáma Emma, poté jáma Lucie), a obě jámové budovy i se středovou vestavbou demolovány, zbytek areálu byl zdemolován v 60. letech.
Těžní věž byla 14 m vysoká (od ohlubně po střed osy lanovnic), postavena firmou Breitfeld-Daněk, Praha-
Větrní jáma Eliška
Jáma Eliška (Elizabeth) byla vyhloubena ve východní části dobývacího pole (severně od údolí Kameňák) jako diagonální větrací jáma. Sloužila pro větrání dolů Emma Lucia a později i dolu Michaeli (Michálka). V hloubce 174 m byla instalována roštová větrní pec, která ohřívala proud vzduchu na 40 °C, denně spotřebovala 0,5 – 0,8 t uhlí a dosahovala výkon větrů 680 – 800 m3/min. Byla to poslední větrní pec v OKR, po roce 1889 již takový způsob větrání byl plně nahrazen ventilátory. Jáma Eliška byla zrušena pravděpodobně v roce 1899.
V blízkosti jámy Emma byly v roce 1844 postaveny první dvě koksovací pece bez komínů.
Zdroje:
