Kostel sv. Josefa Dělníka (Don Bosco)

Kostel sv. Josefa Dělníka (Don Bosco) je moderní, jednoduchá budova, postavená jako obezděný ocelový skelet s průčelní věží s šestimetrovým křížem na jejím vrcholu. Jedná se o první československý kostel s ocelovou konstrukcí. Z důvodu poddolování je kostel postaven na speciálním železobetonovém roštu.

O příchod salesiánů do Ostravy usiloval jak ostravský farář František Felgenhauer, tak olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. Působení mezi dělnickou mládeží v tomto hornickém městě začalo nejprve stavbou salesiánského domu v roce 1934 a pak také stavbou kostela sv. Josefa s železobetonovou konstrukcí v roce 1937.

Kdo jsou salesiáni?

Zakladatel salesiánské kongregace byl význačný katolický kněz a pedagog Jan Bosco, který žil a působil především mezi opuštěnou dělnickou mládeží v italském Turínu. Hlavním posláním salesiánů je výchova mládeže, především ze sociálně či morálně narušeného prostředí. Pro své mladé svěřence zakládají salesiáni po celém světě oratoře, kde se o ně starají.

Historické souvislosti

V roce 1926 připravil Msgr. ThDr. Augustin Štancl pro budoucí české salesiány bývalou klášterní budovu ve Fryštátu. Zde od září 1927 působili první salesiáni a jejich chovanci. Jejich prefektem a později ředitelem fryštátského salesiánského ústavu byl Don Ignác Stuchlý.

Příchod Salesiánů do Moravské Ostravy

V neděli 14. května roku 1933 proběhla v Katolickém domě Blaník schůze, která potvrdila vznik salesiánského ústavu v Ostravě. Hlavním důvodem pro vytvoření oratoře v Mor. Ostravě byla zdejší dělnická mládež. Nedlouho po květnové schůzi dostali salesiáni od vedení ostravských dolů souhlas s postavením ústavu na silnici mezi doly Hlubina a Šalomoun. K tomuto účelu byl založen Spolek salesiánských pracovníků v ČSR a sbírkové konto, ze kterého se měla stavba zaplatit.

Salesiánské sídlo

Výstavba sídla byla zadána stavební firmě Nekvasil v Moravské Ostravě. Základní kámen byl posvěcen 17. června 1934 a to v době, kdy již byly postaveny zdi budovy. Slavnostní události se zúčastnilo zhruba 20 tisíc občanů a také arcibiskup Leopold Prečan. K dobré náladě hrála kapela chlapců z Fryštáku i hornická kapela z Mor. Ostravy a večer se v Blaníku konala akademie.

Stavba ústavu probíhala rychle, takže již 7. listopadu 1934 došlo ke kolaudaci a 8. prosince téhož roku mohla být budova uvedena do provozu. Do nového ústavu přišla řada salesiánských kleriků z Fryštáku a rozjela se oratoř, kterou navštěvovalo denně asi 300 ostravských synků. Salesiáni se starali pečlivě o jejich výchovu a svou nepolitickou činností si získali sympatie i od proticírkevně naladěné části místního obyvatelstva.

Součásti areálu by také domov pro chlapce, který poskytoval přístřeší až pro 100 chovanců bez domova.

Plány na nový kostel

Oratoř si získala oblibu a dále se rozrůstala tak, že ústavní kaple již nepostačovala provozu. V Mor. Ostravě fungovala od roku 1911 Jednota sv. Josefa, která usilovala o postavení kostela v blízkosti dolu Hlubina. První světová válka tyto plány oddálila. Po válce byly přípravné práce obnoveny a již v roce 1921 Jednota uvažovala o svěření stavby salesiánům. V roce 1924 došlo ke konečnému rozhodnutí, že kostel salesiáni postaví. Jednání o výstavbě se protáhla až do roku 1933, kdy architekt Mademayer z projekčního oddělení Vítkovických železáren předložil návrh na stavbu. Na valné hromadě v roce 1934 byla Jednota rozpuštěna a projekt byl předán salesiánům.

Výstavba kostela

Výstavba byla zahájena 31. prosince 1935, kdy se začaly kopat základy stavby. Vzhledem k tomu, že místo výstavby je poddolováno, musela být spodní stavba založena na speciálním železobetonovém roštu. Základní kámen byl posvěcen arcibiskupem Prečanem dne 6. června 1936. V létě byla pracovníky Vítkovických železáren smontována unikátní ocelová konstrukce a později v témže roce byly dokončeny i zednické práce. V dalším roce pokračovaly práce v interiéru, jehož úpravou byl pověřen ostravský akademický malíř prof. Jan Obšil. Stavba byla dne 24. listopadu 1937 zkolaudována a 8. prosince 1937 předána k užívání.

Popis stavby

Kostel sv. Josef je trojlodní stavbou se skeletem z ocelové příhradové nýtované konstrukce a navazuje na sousední sídlo salesiánů. Kostel má rozměry 42 metry na délku, 27 metrů na šířku a výšku 14 metrů. Chrámová věž je vysoká 28 metrů a na jejím vrcholu je umístěn šest metrů vysoký kříž. Na konstrukci kostela bylo spotřebováno 100.000 kg železa. 

Kostel měl na svou dobu velice moderní vybavení, například byl vytápěný ústředním topením a kříž na věži v noci svítil neonovým světlem. V roce 1939 byly do věže kostela instalovány čtyři zvony. 

[ Ostravské stavby: ]
Hlavní průčelí je kaskádovitě odstupňované s osově přestavenou hranolovou věží a postranními vchody do obdélné předsíně. Boční průčelí s pásovými okny rytmizují pilíře ocelové konstrukce. Fasády jsou omítány břízolitem. V interiéru jsou boční lodě odděleny od hlavního prostoru betonovými sloupy kruhového průřezu. Na ně navazují konzolové nosníky, rytmizující stěny hlavní lodě a vybíhající až po kazetový strop, který navazuje na rytmus zmíněné konstrukce.

Hlavní loď přechází do presbytáře, který má podobu pravoúhlého prostoru s mírně odstupňovaným členěním. Kostel sice představuje modernistickou sakrální stavbu s funkcionalistickými prvky a formami včetně pásových oken a s moderní ocelovou konstrukcí, na druhou stranu jeho dispoziční uspořádání spojuje tuto linii s poměrně tradičním rozvržením sakrálního prostoru na základě podélného dispozičního uspořádání chrámu.

Poválečné období

Pod tlakem nového ateistického režimu docházelo k útlumu a likvidaci klášterů i jiných církevních institucí. Jak vzpomíná P.Jaroslav: „v Ostravě se jelo, jako by se nechumelilo“. Ústav byl sice zabrán a pro oratoř zůstala pouze jedna místnost, ale kostel sv. Josefa zůstal v provozu.

Zabrání kostela

Změna v užívání kostela nastala až v roce 1973, kdy bylo režimem rozhodnuto o uzavření kostela pod záminkou, že budovu potřebuje armáda, která dříve zabrala vedlejší ústav. Z kostela se stala tělocvična, později skladiště s archivem. Byly odvezeny zvony i varhany a z věže byl odstraněn kříž.

Porevoluční změny

Spolu se změnou režimu nastal i konec útlaku církve. Salesiáni se snažili co nejrychleji získat zpět zabraný kostel i ústav. Kostel se podařilo získat zpátky již v roce 1990. Před jeho znovuuvedením do provozu musely proběhnout značené renovační práce. Nejprve se zbouraly vestavěné příčky, které zazdívaly obě boční lodi. Byla odstraněna podlaha, kterou vojáci přitloukli dlouhými hřeby přes trámky na původní dlažbu. Díry po těchto hřebech jsou v dlažbě patrné dodnes.

Veškeré práce na obnově kostela po umělecké a architektonické stránce vedl Ing. Arch. Václav Dvořák, stavbu vedl Ing. Jindřich Honěk. Odborné i pomocné práce se prováděly především za nadšené pomoci mnoha brigádníků. Kostel byl dne 8. prosince 1990 znovu slavnostně otevřen. O rok později, 7. prosince 1991 byly v kostele sv. Josefa posvěceny čtyři nové zvony: P. Maria Pomocnice křesťanů, sv. Josef, Don Bosko a Sv. Václav. Celková hmotnost zvonů činí 1.880 kg.

Význam stavby

Jedná se o první dům a kostel, který si salesiáni u nás postavili a historicky jejich druhé působiště. V rámci Československa se jedná o první budovu s ocelovou kostrou v oboru chrámových staveb. 

Zdroje: 

• wikipedia.org
• ostravskepamatky.cz
• sdb.cz/historie
• boscoostrava.cz/kostel/historie/
• boscoostrava.cz/rozhlizeni-se-3-11-2024/
• moravskoslezsky.denik.cz
• brožura „70 let salesiánského díla na Ostravsku“
• Naučný slovník aktualit (1938)

FOTOGALERIE