Kavárna Fénix

Velkoryse světácká kavárna vznikla v nově vybudované palácové stavbě vídeňské pojišťovny Fénix. Kavárna patřila k nejluxusnějším podnikům ve městě a svou kapacitou pro až 1500 hostů způsobovala nevoli mezi tradičními ostravskými kavárníky.

Místo, ve kterém se kavárna Fénix nacházela, má bohatou kavárenskou historii. Od roku 1892 zde stával jednopatrový dům s vůbec první vídeňskou kavárnou Austria, která v roce 1911 změnila majitele i jméno (Sommer). Budovu v roce 1928 odkoupila Životní pojišťovací společnost Fénix. Ta nechala původní dům zbourat a na jeho místě postavit palácovou novostavbu, ve které plánovala také vybudovat moderní kavárnu.

Podle pojišťovny Fénix stará kavárna vedená Juliem Sommerem neodpovídala požadavkům moderní doby a to především ve městě, které se tak nečekaně a rychle rozvinulo: „ježto dosavadní kavárna neodpovídala požadavkům nynější doby, zejména v místě, které se v poslední době tak vyvinulo a to neočekávaným způsobem.“

Kavárna Fénix se rozkládala v celém přízemí a sousedila s ní herna a nekuřácké oddělení. V suterénu se nacházel taneční sál, kulečníky a menší restaurace. Interiér osvětlovala velká okna parteru. Kavárna měla dva vchody, jeden z ulice Čsl. legií a druhý od náměstí. Slavnostní otevření kavárny Fénix proběhlo 19. dubna 1930. Celkově byla kavárna schopna pojmout více než 1500 hostů. 

Interiér a zařízení 

Interiér kavárny byl zařízen ve stylu Art déco a kavárna patřila k jednomu z nejluxusnějších podniků v Moravské Ostravě. Stěny a nábytek byl ze vzácných dřevin, stoly měly mramorové a skleněné desky a sedačky prvotřídní francouzské a anglické čalounění. Okna zdobily drapérie z damašku. Stropní osvětlení bylo kombinací skla a mědi. 

Dobový tisk zaujalo především větrací zařízení, které nebylo na Ostravsku běžné a také automatizované kuchyňské stoje. Návštěvníci kavárny měli k dispozici v letních měsících venkovní zahrádku, která se nacházela před domem směrem ke kostelu.

Pozornost tisku upoutalo zejména novodobé zařízení větrací, „jehož na Ostravsku dosud nestává“, a rovněž kuchyňské stroje, které „překvapují svou úplnou automatičností, takže jakákoliv obsluha odpadá“.

Program

Hosté si mohli vybrat ze široké nabídky domácích a zahraničních časopisů. Pravidelně se zde konaly kulturní akce, např. koncerty pod taktovkou kapelníka Leo Kaufmanna, v suterénním tanečním sále se každý den od deváté hodiny večerní tančilo a o víkendech se pořádaly čaje o páté. Kavárník Ludvík Skřídlo v dobovém tisku zval na salonní koncerty konající se denně od sedmi večer do jedné hodiny ranní.

Kavárna Fénix se stala intelektuální výspou a divadelní kavárnou. Přes den sem zavítali divadelníci, kteří od stolů u oken sledovali příchod svého šéfa a večer divadelní publikum zvědavé, zda se dostaví některá z hereček. 

Provozovatelé

Zařízení a provoz kavárny převzala Lázeňská a hotelová společnost v Bratislavě, v jejíž prospěch se J. Sommer vzdal koncese a působil do roku 1929 pouze jako její zástupce. Koncese byla rozšířena o prodej pálených lihových nápojů a podávání čepovaného piva a vína, což způsobilo velkou nevoli Společenstva hostinských a kavárníků v Moravské Ostravě. Podle nich „pro kavárnu tak rozsáhlých místností a rozměrů nestává v Mor. Ostravě té nejmenší místní potřeby…“, a nemohou „taktéž připustiti, aby cizí společnosti bohatly na úkor zdejších hostinských a kavárníků“. Své protesty končí s dramatickým podotknutím: „…kdyby ještě Fenix měl výčep, je osud zdejších hostinských zpečetěn“. Spor byl nakonec vyřešen zdánlivým kompromisem. V říjnu 1930 získal nový nájemce Ludvík Skřídlo rozšíření koncese o podávání čepovaného piva a vína pouze pro svou osobu, a to po dobu trvání nájemní smlouvy.

Do roku 1939 byli zástupci Lázeňské a hotelové společnosti postupně L. Skřídlo, po jeho smrti v roce 1935 jeho manželka Františka a zanedlouho syn Zdeněk Skřídlo. V roce 1940 získal koncesi Adolf Sehnal, velkokavárník v Luhačovicích. V letech 1943-1945 byl zastaven provoz části podniku zvané „AS-Bar“ (později bar „Bolero“), po válce byl jeho provoz opět obnoven.

V září 1949 byla kavárna znárodněna a začleněna do národního podniku Československých hotelů. 
Od 50. do 90. let kavárna úspěšně fungovala, i když spíše jako restaurační zařízení. V červenci 1997 byl provoz kavárny ukončen.

Po rekonstrukci prostor zde byla umístěna prodejna domácích potřeb a papírnictví.

Zdroje a další informace:

• https://amo.ostrava.cz/vystavy/vystava-vrele-se-odporucuje/kavarna-fenix/
• https://prazdnedomy.cz/kavarna-fenix-ostrava
• https://moravskoslezsky.denik.cz/20090808kavarny.html
• http://www.ostravskepamatky.cz/Obytny-dum-pojistovny-Fenix-s-kavarnou-Fenix
• https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/profil_domu&load=54
• publikace Ostrava včerejší, Bohuslav Žárský
• bakalářská práce Kavárna jako architektonický problém: Čtveřice ostravských kaváren, Dita Schulmeisterová

FOTOGALERIE