Dne 1. ledna 1924 došlo ke spojení sedmi moravských obcí v jedno město s názvem Moravská Ostrava s téměř 114 tisíci obyvateli. Vznikem tzv. Velké Ostravy přestaly původně samostatné obce – Moravská Ostrava, Vítkovice, Přívoz, Mariánské Hory, Zábřeh nad Odrou, Hrabůvka a Nová ves – existovat. Správou nově vzniklého města byl ve funkci vládního komisaře pověřen Jan Prokeš spolu s 42 členným poradním sborem působícím jako správní komise. 


Dobová situace

Již za dob rakouského mocnářství vytvořila Moravská Ostrava a sousední obce v podstatě jednotný celek, který se vyznačoval vysokou koncentrací průmyslové výroby, obdobným hospodářským rázem a vysokou hustotou obyvatelstva. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se obce této průmyslové aglomerace administrativně sloučí a vytvoří jednotný správní útvar. 

PRVNÍ POKUS O SLOUČENÍ TŘÍ OBCÍ

První pokusy o sloučení ostravských obcí se objevily již před první světovou válkou, kdy se jednalo o sloučení měst Moravské Ostravy, Přívozu a Vítkovic.

Tento pokus ztroskotal pro odpor Vítkovic, které na tom byly z jmenovaných obcí finančně i co se obecní vybavenosti týče nejlépe a domáhaly se výsadního postavení, se kterým však nesouhlasila Mor. Ostrava ani Přívoz. Pokus o sloučení nejlidnatějších a územně nejvíce přiblížených obcí proto skončil neúspěchem. 

Státní převrat v roce 1918

Po říjnovém převratu v roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Na výzvu národního výboru v Mor. Ostravě svolal starosta města Johann (Hans) Ulrich mimořádnou schůzi městského výboru. Účastníci schůze sice vzali na vědomí vznik ČSR, ale zároveň poukazovali na to, že město má podle platných zákonů zvolený městský výbor, který až do nových voleb může a bude vést správu města. Obdobný průběh měly o den později i schůze městských výborů v Přívoze, Vítkovicích a Hrušově. Němečtí představitelé se odmítali vzdát správy obcí ostravské aglomerace, takže zmiňované výbory se scházely pravidelně i nadále. Teprve na konci roku 1918 byly původní německé samosprávy postupně nahrazeny správními komisemi

Ustavující schůze správních komisí se uskutečnily ve všech městech dne 28. prosince 1918 a do jejich čela byli zvoleni v Mor. Ostravě bývalý říšský poslanec a redaktor Jan Prokeš, v Přívoze stolařský mistr Petr Marsín a ve Vítkovicích odborový tajemník Jan Chalupník.  Vznik těchto správních komisí byl jedním z převratných aktů směřujících k demokratizaci obecních samospráv a jejich přesun do českých rukou. 

Nové politické poměry

Změněné politické poměry nového státu příznivě ovlivnily myšlenku sloučení ostravských obcí ve skutečně moderní velkoměsto za účelem vyřešení společné administrativní správy, technické infrastruktury a komunálního hospodářství. Ukázalo se však, že při volbách do samosprávního orgánu nově vzniklého města by Češi získali odhadem 41%, Němci 40% a Poláci 18% hlasů. Tato představa nebyla v souladu s politikou nově vzniklého státu.

Konzultativní schůzka 15. dubna 1919

Z podnětu předsedy správní komise města Mor. Ostravy Jana Prokeše byla svolána na 15. dubna 1919 porada zástupců 15 moravských a slezských obcí s českou většinou, které se měly podílet na vytvoření Velké Ostravy. Zástupci moravských obcí (Moravské Ostravy, Přívozu, Vítkovic, Mariánských Hor, Hrabůvky, Nové Vsi, Zábřehu nad Odrou) a slezských obcí (Slezské Ostravy, Heřmanic, Hrušova, Kunčic nad Ostravicí, Kunčiček, Michálkovic, Radvanic a Svinova) jednali nejen o sloučení obcí a zpracování podrobného zdůvodnění tohoto kroku, ale také o jejich společném řízení. 

Zástupci obcí přijali navrhované sloučení poměrně příznivě, takže byl zvolen pracovní výbor, který pod vedením Jana Prokeše a dr. Zikmunda Witta provedl důkladné šetření o poměrech v jednotlivých obcích, zejména o počtu obyvatel a domů, stavu školství, zdravotních a sociálních poměrech, stavu obecního majetku apod. Výsledky šetření a z nich plynoucí závěry byly zpracovány a zaslány všem zúčastněným obcím. S předloženými návrhy správní orgány s výjimkou Vítkovic a Přívozu souhlasily. 

Po ukončení připomínkového řízení získala komise souhlas všech zainteresovaných obcí ke sloučení do jednoho města s podmínkou zachování lokální samosprávy. 

HORNÍ MĚSTO OSTRAVA

Pracovní výbor připravil návrh zákona o sloučení obcí do jednoho města, který 24. září 1919 adresoval československé vládě. Nové město mělo dostat název Horní město Ostrava a stát se součástí země Moravy. 

V důsledku tohoto podání se na všechny obce vztahovalo ustanovení zákona č. 295/1919 Sb., které zmocňovalo ministerstvo vnitra v případech, kde se jednalo o sloučení obcí, aby před sloučením jmenovalo pro všechny tyto obce správní komise. Ve všech ostravských obcích, kde se tak dosud nestalo, byla proto nahrazena obecní zastupitelstva správními komisemi, které byly ministerstvem pověřeny k přípravě voleb v nově sloučené obci. 

Současně ministerstvo zahájilo připomínkové řízení u zemské správy v Brně a Opavě. Obce ležely dílem v zemi Moravské a dílem v zemi Slezské a tak musely být určeny územní kompenzace, podle kterých mělo Slezsko obdržet náhrady. Ve Slezsku však návrh na sloučení obcí a jejich převedení na Moravu narazil na tvrdý odpor (mmj. z důvodu zhoršení národnostních poměrů ve Slezsku ve prospěch českého národa). Z těchto důvodu správní komise navrhla převedení nově vzniklého města pod správu země Slezské. 

Tento návrh odsouhlasily oba zemské úřady, a proto ministerstvo vnitra dne 18. března 1920 předložilo návrh zákona o sloučení ostravských obcí. Ale ani tato fáze se neobešla bez problémů. Tehdy platný zákon o slučování obcí neumožňoval slučování ani rozdělování obcí, pokud by to mělo za následek změnu zemských hranic nebo šlo o města s vlastním statusem. Obě komplikace vyvstaly teprve s projektováním Velké Ostravy. Na základě tohoto podnětu byl vydán zákon č. 285/1920 Sb., který opravňoval vládu ke slučování a rozlučování obcí i v případech, které měly za následek změny hranic nejen obcí a okresů, ale také žup a zemí. 

Plebiscit na Těšínsku 

Vážnějším problémem při jednání o sloučení obcí byla mezinárodní arbitráž, způsobena nerozhodnutou státní příslušností Těšínského Slezska, do jehož obvodu patřilo také sedm slezských obcí na pravém břehu Ostravice. Po skončení arbitráže a přiřazení slezských ostravských obcí k Československu, byla obnovena jednání o vytvoření Velké Ostravy. Prezidiu ministerské rady byl dne 7. října 1920 podán opětovný návrh o sloučení Moravské Ostravy s okolními obcemi. 

Moravské zájmy

Velké Vítkovice (Nový deník, 27.6.1919)
Velké Vítkovice (Nový deník, 27.6.1919)

Za hlavní důvod sloučení byly i nadále uváděny důvody komunálního hospodářství a veřejné správy. Oproti původnímu znění však nový návrh rozpracoval potřebné změny hranic. Ačkoliv zatím nebylo dosaženo dohody, ke které zemi má být Velká Ostrava přičleněna, zmocnila vláda dne 30. října 1920 ministerstvo vnitra k vydání vyhlášky, že zamýšlí sloučit patnáct ostravských obcí v jedno město a toto připojit ke správnímu území slezskému a provést změny v hranicích. Moravský zemský výbor se ohradil proti tomuto připojení a navrhoval, aby k projednání těchto otázek byly svolány porady zástupců moravského zemského výboru a zemské správní komise ve Slezsku, případně i Moravské a Slezské Ostravy. Spor o připojení spojených obcí k Moravě či Slezsku tak vyvstal znovu a stal se hlavní překážkou pro realizaci slučování v těchto fázích jednání. Kořenem sporu byly finanční a hospodářské otázky. Situace využila také správní komise Vítkovic, která si začala klást další požadavky. Dokonce začala jednat o vytvoření tzv. Velkých Vítkovic, které by vznikly připojením Zábřehu nad Odrou a Hrabůvky.

Všechny ostravské obce měly ve svých katastrech průmyslové podniky, které přinášely do zemských pokladen značné příjmy. Jejich ztrátou by utrpěla každá z obou zemí značné škody. Připojením obcí k jedné či druhé zemi s sebou tudíž neslo nutnost nahradit příslušnému zemskému fondu výpadek daňových příjmů. 

K Velké Ostravě měly být například připojeny obce, které přinášely do zemských pokladen podle stavu v roce 1917 následující daně: Moravská Ostrava 1,286 mil. K, Přívoz 463 tis. K, Vítkovice 1,777 mil. K, Mar. Hory 195 tis K, Zábřeh n.O. 168 tis K, Polská Ostrava 409 tis. K, Hrušov 152 tis. K.

Ministerstvo vnitra svolalo na podnět moravského zemského výboru dvě porady, které se konaly 3. května a 4. června 1921, ale nebylo na nich dosaženo žádné dohody. Ministerstvu naopak došla řada protestů moravských obcí proti odtržení ostravských obcí od Moravy. V protestech se uvádí, že ztrátou ostravských obcí by došlo k výpadku na zemských příjmech a tento úbytek by bylo třeba vybrat od zbylého moravského poplatnictva. 

Rivalita země Moravské a země Slezské

Vzniklou rivalitou finančních zájmů Moravy a Slezska přestávala být otázka Velké Ostravy lokální záležitostí, a proto ministerstvo vnitra doporučilo vládě, aby byla Velká Ostrava zřízena podle původního plánu spojení moravských obcí s Moravskou Ostravou. Vzhledem ke změně původně vyhlášeného návrhu, bylo třeba projekt opět vyhlásit a podrobit novému řízení. Vláda s tímto návrhem souhlasila a dne 13. ledna 1922 zmocnila ministerstvo vnitra vydat vyhlášku ve smyslu tohoto návrhu. Ministerstvo vnitra s vyhlášením nového slučovacího projektu otálelo a čekalo na výsledky tří porad, které svolala Národní rada česká. 

Na těchto poradách také prvně zazněly argumenty politické. Na poradě ve Slezské Ostravě zazněla obava před spojením českých komunistů s německými stranami, které by mohlo znemožnit volbu českého starosty.

Přítomný předseda správní komise Jan Prokeš vypočítal podle údajů ze sčítání lidu a výsledků voleb do poslanecké sněmovny, že v příštím městském zastupitelstvu by podle užšího projektu měly české politické strany včetně komunistů 32 mandátů a německé by měly 28 mandátů. Protože ve slezských obcích měla KSČ ještě silnější postavení a bylo tu hodně občanů polské národnosti, které nevolili české politické strany, přiklonil se Prokeš k užšímu slučovacímu projektu. 

Ministerstvo vnitra bylo politickou argumentací silně znepokojeno a dávalo za pravdu olomouckému deníku Pozor, který příští volby v Moravské Ostravě komentoval slovy ve smyslu, že „tato průmyslová oblast s desítkami tisíc dělníků, ovládaných proudy několika politických stran, několikrát upoutala pozornost celé republiky a že problém Velké Ostravy musí být posuzován z hlediska celé republiky a musí být přihlíženo k tomu, jaké politické poměry se vytvoří provedením Velké Ostravy.“

Kronika Slezské Ostravy informuje, že obec poslala do Prahy dne 27. ledna 1922 telegram s následujícím zněním: „Obecní rada města Slezské Ostravy protestuje nejdůrazněji jménem dvacet-tří-tisícového svého občanstva proti vytvoření Velké Ostravy z obcí moravských. Varuje vládu před tímto krokem, který neprospěje státním a národním zájmům, protože česká většina bude nepatrná. Žádá, aby do Velké Ostravy byly pojaty veliké obce slezské, zvlášť Slezská Ostrava. Slezsko potřebuje, aby Velká Ostrava byla k němu přičleněna.“  

Nevyřešená otázka sloučení obcí navíc způsobila, že se v žádné obci nemohly 16. září 1923 konat obecní volby, takže správní komise v jednotlivých obcích pokračovaly dále ve své činnosti.

Než ministerstvo vnitra definitivně rozhodlo, vypracovalo podrobný rozbor o národnostech a politických poměrech moravských obcí, které měly být sloučeny s Moravskou Ostravou. Vycházelo ze sčítání lidu z roku 1921, kdy bylo v ostravských obcích napočítáno 74% obyvatel české národnosti. 

Výsledky této pečlivé matematiky ukázaly, že se příští zastupitelstvo Velké Ostravy bude skládat z 60 členů, z nichž 35-36 bude náležet československých státotvorným stranám. 

VELKÁ OSTRAVA bude na Moravě

Teprve po pečlivé analýze vyhlásilo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 10. října 1923 úmysl vlády sloučit Moravskou Ostravu s Přívozem, Vítkovicemi, Mariánskými Horami, Zábřehem, Novou Vsí a Hrabůvkou v jedno město pod názvem Moravská Ostrava. 

Vláda se na schůzi dne 20. prosince 1923 usnesla, že povoluje sloučení ostravských obcí s platností od 1. ledna 1924. Současně rozpustila zemská politická správa v Brně správní komise slučovaných obcí a jmenovala Jana Prokeše vládním komisařem Moravské Ostravy, který spolu se svými poradci spravoval sloučené město až do nových obecních voleb.  Své funkce se Jan Prokeš ujal dne 7. února 1924

Velká Ostrava byla dne 5. ledna 1924 prohlášena ministerským nařízením číslo 90.783-23. Nově vzniklé město mělo v době vzniku 113.709 obyvatel a rozlohu 4.029 ha. Hospodářsky se stala Moravská Ostrava prvním městem republiky a svou lidnatosti třetím největším městem tehdejšího Československa. 

První volby do zastupitelstva města Moravské Ostravy po sloučení ostravských obcí a zároveň i první obecní volby po převratu se konaly 9. listopadu 1924. Prvním českým starostou se stal Jan Prokeš, velký propagátor a bojovník za vznik Velké Ostravy.  

 

Zdroje a další informace:

FOTOGALERIE

 

Projekty Velké Ostravy z let 1913-24 / podkladová mapa: Dějiny Ostravy (Sfinga, 1993), úpravy Historická Ostrava
podkladová mapa: Dějiny Ostravy (Sfinga, 1993), úpravy Historická Ostrava