Lihovar Wilhelm Grauer a syn v Dubí

Lihovar v Dubí byl založen roku 1899 Wilhelmem Grauerem nedaleko svinovského nádraží k výrobě a rafinaci lihu z melasy. Umístění lihovaru využívalo sousedství železničního trati a prudce se rozvíjejícího průmyslu na Ostravsku. K lihovarskému komplexu patří také soubor zaměstnaneckých domů.

Areál lihovaru pravděpodobně navrhl opavský stavitel Julius Lundwall. Budovy jsou příkladem novoromanticky utvářeného průmyslového areálu s prvky novogotické architektury. To je nejvýrazněji patrné v utváření vertikálních hmot budov s výrazným členěním pomocí cihelného rastru říms a lizén a v pojetí atik, formovaných ve tvaru cimbuří. To vedlo k lidovému označení stavby „Hluboká“ podle slavného, novogoticky přestavěného aristokratického sídla.

Lihovar byl od svého vzniku postupně rozšiřován. Nejprve byla zprovozněna lihočistírna, na kterou navázal provoz palírny v roce 1905, provoz výroby éteru v roce 1914 a provoz výrobny octanu amylnatého v roce 1921. 

V roce 1908 došlo ke sloučení firmy Wilhelm Grauer a syn se společností Spiritusindustrie A.G. Wien. Lihovar tehdy patřil mezi nejmodernější tohoto druhu v českých zemích. Vyráběl absolutně čistý líh a jako vedlejší produkty ether a octan amylnatý. Své výrobky vyvážel i do zahraničí, např. do Švýcarska a Turecka.

V roce 1933 převzala správu lihovaru Akciová společnost pro lihový průmysl s ústřednou v Moravské Ostravě (později v Praze).

Poválečné období

Po druhé světové válce byl znárodněn a zařazen do národního podniku Seliko. V roce 1950 byl lihovar modernizován výstavbou kvasírny podle projektu architekta Emila Žitného.

Po revoluci 

Činnost lihovaru byla v roce 1990 ukončena. V roce 1996 akciová společnost Seliko livovar uzavřela, protože nechtěla investovat do provozu ohroženého stavbou dálnice. Veškeré technologické zařízení bylo demontováno a převezeno do lihovaru v Kojetíně. V roce 1997 byl areál poškozen při povodni.

V souvislosti s výstavbou dálnice D47 byla letech 2005–2006 zbourána vrátnice a zrušena železniční vlečka do lihovaru.

Význam

Stavby jsou příkladem historizujícího slohu s novogotickými prvky (např. cimbuří). Dominantu tvoří vícepatrový zděný objekt, ve kterém byl hlavní provoz, vedle něj stojí kotelna s cihlovým komínem. V sousedství je malá obytná kolonie s dvojdomky pro zaměstnance továrny, domem pro technický personál a honosná budova pro vedení továrny.

Budovy hlavního výrobního objektu, dílen, kotelny s komínem a patrový novogotický bytový dům pro vyšší úřednictvo jsou od 13. června 2008 památkově chráněny.

POPIS PAMÁTKY

Areál lihovaru tvoří komplex několika budov s odlišnou funkcí, jejichž jednotícím prvkem je kvalitní historizující průmyslová architektura z konce 19. století. Omítané plochy fasád jsou kombinovány s plastickými prvky z cihelného režného zdiva v podobě vystupujících nároží, lisén, říms a šambrán segmentově ukončených oken. Výraznou pohledovou dominantou, viditelnou při příjezdu po železniční trati do stanice Svinov, a současně reprezentativně pojatou architekturou komplexu je výškově diferencovaná stavba vlastního lihovaru s romantizujícími fortifikačními prvky v podobě cihelných palisád. Tento výrobní objekt je v současné době zbaven veškeré technologie, zůstala zachována jen schodiště a fragmenty základů pod snesenou technologií v podlahách přízemí. Ploché střechy nejvyšší věže a o stupeň nižší střechy s palisádami jsou opraveny a pokryty novou krytinou – asfaltovými pásy. Střecha jihovýchodního křídla byla z důvodu havarijního stavu snesena.

Objekt dílen s kotelnou je zděná patrová stavba nepravidelného půdorysu se sedlovou střechou krytou plechem. Břízolitové omítané plochy fasád jsou zdobeny cihelnými nárožími, lisénami a stupňovitou římsou atikového štítu. Okenní otvory druhotně vyplněny v horní polovině luxfery. K jihozápadní straně přiléhá válcové těleso cihelného neomítaného komína s podstavou čtvercového půdorysu. Ke komplexu budov lihovaru přiléhá soubor obytných domů pro zaměstnance lihovaru se zahrádkami a úřednickým domem. Památkově chráněný zděný patrový úřednický dům na obdélném půdorysu završuje sedlová střecha krytá plechem. Podélné a štítové strany prolamují ve střední ose mělké rizality se segmentově ukončenými okny a sedlovou střechou. Omítané břízolitové plochy fasád zdobí v romantizujícím duchu lihovarského komplexu cihelné prvky lisén, nároží, říms a výrazně zejména segmentově ukončených šambrán dvojitých sdružených oken s čabrakami. Podezdívka je kamenná. Objekt využíván k obytným účelům, udržován v dobrém stavu.

Zdroje a další informace:

• http://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/217
• https://pamatkovykatalog.cz/lihovar-13055930
• https://pamatkovykatalog.cz/lihovar-se-skladem-a-kancelaremi-13883641
• https://pamatkovykatalog.cz/dilna-zamecnicka-s-kotelnou-a-kominem-13883696
• https://pamatkovykatalog.cz/obytna-budova-13883717
• http://www.ostravaci.cz/2017/04/lihovar-vilem-grauer-a-sy n/
• http://podzemi.solvayovylomy.cz/techpam/grauer/grauer.htm
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Lihovar_(Svinov)
• https://www.facebook.com/Elegantspolek/127250448659649/346268316757860/
• http://www.chramy.cz/index.php?p_page=3&p_uzel=839
• http://koda.kominari.cz/?action=karta&cislo=3203
• Martin Strakoš: Mlýn a lihovar ve Svinově versus dálnice D 47. Architekt XLV, 1999, č. 5, s. 79-80. ISSN 0862-7010