Jednopatrová secesní sídelní vila byla postavena v letech 1902 až 1903 pravděpodobně podle návrhu architektů a stavitelů Ferdinanda Mainxe a Leopolda Poppa pro JUDr. Julia Eisnera. Stojí na nároží Milíčovy ulice a Husova náměstí, ale v době výstavby daná lokalita představovala okraj souvislé zástavby centra města.

Výstavbu vily zadal v Moravské Ostravě žijící česko-německý právník Julius Eisner (1863–1947), generální sekretář Důlního úřadu Severní dráhy Ferdinandovy. Jako projektanti byli patrně osloveni Ferdinand Mainx a Leopold Popp (předpokládá se tak z důvodu podobnosti vily s dalšími stavbami, na kterých pracovali). Vila vznikla jakožto první secesní budova v Moravské Ostravě a jedna z prvních v českých zemích. K vile v minulosti přiléhala rozměrná zahrada. Postavena byla na lukrativní parcele nedaleko hlavního městského náměstí, poblíž někdejšího starého městského hřbitova, který byl přeměněný v park.

Dnešní Milíčova ulice s Eisnerovou vilou a průhledem až ke Katedrále Božského spasitele

Na severovýchodním nároží se nachází dřevěná zimní zahrada s dekorativně pojatou konstrukcí. Fasády domu sestávají z kombinace hladké a strukturované omítky. Jejich autoři využívali širokou škálu antropomorfních a rostlinných motivů, včetně květinových terčíků s barevnými emailovými výplněmi. Rizalit s dvojramenným schodištěm na jižní straně domu navazuje na střední širší chodby, odkud jsou přístupné jednotlivé místnosti.

Po roce 1948 byl objekt znárodněn. Od roku 1958 je vila chráněna jako kulturní památka.

Jde o jednu z nejlepších realizací secesní architektury v Ostravě.

Zdroje: