Budova Státní pojišťovny na Nádražní ulici
Na nárožní dnešních ulic Nádražní a 28.října stojí nenápadná, ale architektonicky mimořádně důležitá budova, která patří k prvním skutečně moderním administrativním stavbám poválečné Ostravy. Objekt bývalé Státní pojišťovny vznikl v druhé polovině 60. let jako součást proměny centra města a dodnes představuje výrazný příklad tehdejší progresivní architektury založené na lehkosti, skle a transparentnosti.
Budova byla postavena v nárožní proluce vzniklé po válečném zničení původního obchodního domu. Parcela se nacházela na komplikovaném místě — v prostoru křižovatky tehdejší Dimitrovovy a Gottwaldovy třídy. Nová stavba navíc musela reagovat na okolní zástavbu i na dominantní věžový dům nad Denisovou ulicí.
Původní blok domů byl charakteristický dekorativním členěním fasád, rytmicky opakovanými římsami a výraznými vertikálními prvky. Architekti proto stáli před nelehkým úkolem: vložit do historického městského prostředí soudobou administrativní budovu tak, aby nepůsobila rušivě, ale zároveň jasně reprezentovala moderní architekturu své doby.
Výsledkem se stal výrazný polygonální skleněný kubus kanceláří, který byl vyložen nad plně prosklené přízemí. Nový objekt dodržel výšku původní zástavby, zároveň se však od sousedních domů opticky oddělil vložením ustupující kancelářské osy a schodiště. Uzavřený klimatizovaný objekt se skleněným pláštěm zrcadlil okolní město a do centra Ostravy přinesl zcela nový architektonický výraz.
Autoři budovy kladli velký důraz na propojení interiéru s veřejným prostorem. Přízemí bylo otevřeno do prostoru křižovatky velkými skleněnými stěnami. Vestibul navazoval na halu vybavenou pracovním pultem, křesly a konferenčními stolky. Součástí přízemí byla také zasedací síň s horním osvětlením. Druhé až šesté nadzemní podlaží pak obsahovalo kancelářské prostory s jednotným dispozičním řešením.
Nosná konstrukce budovy byla vytvořena prostorovým rámem o šesti podporách. Rozpětí jednotlivých příčlí dosahovalo 8,5 metru a objekt byl zakončen konzolovým vyložením o délce dvou metrů. Na tehdejší dobu šlo o technicky velmi progresivní řešení.
Výrazným prvkem stavby se stal lehký obvodový plášť systému ZUKOV — předsazená závěsová stěna zavěšená na železobetonových konzolách. Parapety byly tvořeny subtilní železobetonovou deskou s tepelnou izolací a opláštěním ze šedého tvrzeného smaltovaného skla. Okna byla zasklena dvojskly a doplněna hliníkovými stahovacími žaluziemi. Vnitřní příčky mezi kancelářemi tvořilo sklo COPILIT.
Budova byla vybavena vysokotlakou klimatizací, což bylo v Ostravě 60. let mimořádně pokrokové řešení. Ve stropních podhledech byly integrovány rozvody klimatizace, osvětlovací žlaby i niky pro žaluzie. Technologické vybavení dodávaly podniky ZVVZ Milevsko, NAPAKO Praha nebo Řemeslo-služba Nové Zámky.
Velká pozornost byla věnována také interiérům. Podhledy a stěny schodiště pokrývala bílá slinutá jablonecká mozaika. Exponované části přízemí byly obloženy tmavým leštěným lipovským mramorem, další stěny pak dřevěným obkladem s teakovou dýhou. Exteriér budovy doplňovaly leštěné žulové desky, jejichž cílem bylo vytvořit odolný a snadno omyvatelný povrch vhodný pro exponované městské prostředí.
Zajímavostí byl také fasádní výtah určený pro čištění skleněného pláště. Zařízení navrhl J. Kubinský a vyrobily jej Mostárny Brezno. Výtah zajížděl do zvláštní polohy ukryté ve střeše, takže z ulice nebyl vůbec viditelný.
Přestože architekti navrhli celý objekt komplexně včetně interiérů, nedostatek financí umožnil realizovat pouze nejdůležitější části. Největší pozornost byla věnována vstupní hale, kanceláři ředitele a zasedací síni.
Vestibul byl řešen velmi reprezentativně. Dominantou prostoru byla tmavě leštěná mramorová stěna doplněná svařovanou žaltou plastikou akademického sochaře Vladimíra Janouška. Interiér doplňovala černá koženková křesla a konferenční stolky kombinující chromovanou konstrukci s mramorovou deskou.
Zasedací síň získala výrazný geometrický charakter díky hornímu osvětlení a železobetonové lomící konstrukci podsvícené nepřímým světlem. Dominantou prostoru byl kruhový konferenční stůl s teakovou dýhou. Součástí interiéru byl také art protis V. Drnkové-Zářecké.
Výstavba objektu však nebyla jednoduchá. Stavbu komplikovala chemicky agresivní voda v podloží, která si vyžádala složité izolace základového betonu. Problematické bylo také nepravoúhlé řešení budovy, které tehdejší stavební výroba jen obtížně zvládala. Odchylky od projektu následně komplikovaly montáž přesného obvodového pláště systému ZUKOV.
Dalším problémem bylo velké množství subdodavatelů, kteří nedodržovali termíny. Přestože prováděcí projekt vznikl už v roce 1964, samotná realizace byla dokončena až v roce 1968 a výstavba trvala přibližně tři a půl roku.
Přes všechny komplikace byla výsledná kvalita budovy hodnocena jako nadprůměrná. Architektům se podařilo vytvořit moderní stavbu, která do historického centra přinesla lehkost, transparentnost a nové prostorové vztahy. Velká prosklená plocha přízemí opticky otevřela nároží městu a změkčila hmotu objektu.
Z dnešního pohledu představuje bývalá budova České státní pojišťovny jeden z prvních skutečně zdařilých příkladů modernizace ostravského centra v období 60. let. Přestože bývá často přehlížena, jde o mimořádně důležitou ukázku poválečné architektury, která dokumentuje ambice tehdejší Ostravy stát se moderním evropským městem.
Zdroje a další informace:
FOTOGALERIE
